Recenze: Hrob světlušek ukazuje hrůzy války jiným způsobem, než akční krváky

Ponurý, smutný, temný. Hrob světlušek, anglicky Grave of the Fireflies je animovaný snímek od známého studia Ghibli. Vyšel v roce 1988, tedy ve stejný rok, jako populární anime Můj soused Totoro. A nejen to. Oba zmíněné filmy se v Japonsku promítaly v kinech jako kombo – Můj soused Totoro měl vyvážit temnou atmosféru Hrobu světlušek.

Snímek se odehrává během 2. světové války a vypráví příběh dvou sourozenců – Seita a jeho mladší sestry Setsuko. Ti přijdou během náletů o domov, maminku a všechny dosud běžné jistoty. Svět se jim obrátí naruby, ale oni se nevzdávají a věří, že společně vše sami zvládnou.

Režisér Isao Takahata přitom primárně odmítá antiválečné poselství, cílem prý bylo ukázat neúspěšný život sourozenců kvůli izolaci od společnosti. Ta se ovšem ve snímku neprojevila nijak zvlášť nápomocně. Když padají bomby a není co jíst, jen láska nestačí. Dnes, v době nadbytku, je o to tíživější sledovat, jak je dětská nevinnost a naivita postupně zničena. Než přišla válka, byla tu rodina.

Hrob světlušek se přitom válečnému konfliktu jako takovému věnuje jen málo. Vnímáme ho skrze osudy obyčejných lidí, kteří po bombardování přijdou o domov či někoho z rodiny. Domy, škola, obchody, po náletu zůstávají jen trosky. Ačkoliv se snímek vyhýbá naturalistickému zobrazení násilí (je přeci jen pro děti), výsledek je hodně temný.

Rozhodně nedoporučuji sledovat ve špatném rozpoložení, Hrob světlušek vám na náladě moc nepřidá. Kouknout se hned po něm na Můj soused Totoro je každopádně dobrý nápad.